Zeptali jsme se za vás
2.
„Zeptali jsme se za vás“ paní MUDr. Gabriely Peroutkové působící v Jedovnicích, a sice na téma očkování. Jedná se o pohled odbornice z lékařské oblasti na toto téma. Moc děkujeme za spolupráci a zodpovězení otázek.
1) Jaká jsou povinná očkování a kdy je třeba je očkovat?
povinná očkování - 1. záškrt, tetanus, černý kašel, obrna, Hemofilus, žloutenka A - očkování začíná již od 9. týdne věku (u zdravých donošených dětí), přeočkování za 2 a 6 měsíců, poté mezi 5.-6. rokem a mezi 10.-11. 2. spalničky, příušnice, zarděnky - u zdravých donošených dětí začínáme mezi 13.-18. měsícem, přeočkování mezi 5.-6. rokem
2) Jsou nějaká nepovinná očkování, které doporučujete? A pokud ano, jaké výhody to pro dítě přináší?
nepovinná očkování: rotaviry, pneumokok, klíšťová meningoencefalititda, žloutenka B, meningokok, HPV, také lze očkovat proti planým neštovicím a chřipce, dále je možno očkovat proti tropickým nemocem při cestě do zahraničí, více v očkovacích centrech
- otázka je velice široká, každé očkování má svoje výhody a očkuje se v různém věku
3) Jaký je Váš názor, jako dětské lékařky, na odkládání očkování u dětí ze strany rodičů?
odkládání očkování - chápu obavy ze strany rodičů, existují zásady, které je nutno před každou aplikací dodržet, nikdy neočkujeme nemocné dítě, ani dítě s podezřením na začínající infekt, ani příliš brzy po infektu proběhlém, na druhou stranu slabá rýma není překážka, bezpředmětné oddalování očkování není vhodné
4) V případě, že je očkování povinné nebo nepovinné, je hrazeno z pojišťovny?
hrazení vakcín pojišťovnami - všechna povinná očkování jsou plně hrazena, u nepovinných je různě velký příspěvek, různé rozdíly u různých pojišťoven
Pokud jsou děti už jednou očkovány? Má se pak dítě, i přeočkovat u některých vakcín?
přeočkování - u povinných viz 1, u nepovinných je většinou 1-2 přeočkování, klíšťová meningoencefalitida se přeočkovává po 3-5 letech, chřipka každoročně
5) Myslíte si, že je pravda, že za některé nemoci nebo poruchy může třeba očkování? Hodně se v poslední době mluví práce o spalničkách, že mohou za autismus, i když toto tvrzení bylo již vysvětleno odborníky.
očkování jako spouštěče - pokud je nějaký patologický stav (alergie, autoimunitní onemocnění, autismus,...) v těle ve "spící" formě, jeho spouštěčem může být jakákoliv zátěž (infekt, stres, přetížení, ale i očkování)
6) Je nějaký postup, který může i aplikovat rodič dítěti doma, když se objeví vysoké horečky po očkování? Nebo je třeba ihned odvoz k lékaři?
reakce po očkování - rozlišujeme lokální (zarudnutí, otok, bolestivost, zatuhnutí) - chladíme, volíme klidový režim a celkové reakce (teplota, únava) - můžeme podat antipyretika typu Panadol, Paralen nebo Nurofen, Ibalgin dle hmotnosti dítěte
7) Pokud je vakcína v těle dítěte, jak dlouho pak její účinky v těle působí?
délka účinku vakcín - toto nelze přesně stanovit, záleží na imunitním systému každého jedince, obecně platí, že dítě se "silnější imunitou" udrží protilátky déle, vždy ale platí, že minimálně do dalšího přeočkování
8) Může nastat situace, že očkované dítě se na hřišti potká s nemocným dítětem a toto očkované dítě onemocní? Je to myšleno třeba jen v malé míře nebo se vůbec nenakazí?
nakažení očkovaného dítěte - očkování nikdy nemůže být 100%, vždy právě záleží na imunitě každého dítěte,
protilátky, které se v těle vytvoří, mají za úkol při setkání s nemocí, proti níž. byly určeny, rychle reagovat, takže nemoc nevypukne navenek vůbec nebo jen s mírnými příznaky
9) Máte případně nějakou radu nebo doporučení, co rodiče často opomíjí a my jsme se na nezeptali?
otázka očkování je velice složitá, málokterý rodič zdravého dítěte si však uvědomí, jak velice důležitou bariéru my všichni očkovaní tvoříme pro děti a dospělé, kteří očkovaní být nemohou, protože jejich imunitní systém je nefunkční nebo zničený (vrozené defekty imunity, onkologičtí pacienty po terapii apod.) a tito lidé by při setkání s nemocemi prostě zemřeli
1.
Zeptali jsme se za vás…pracovníka záchranné zdravotnické služby z okresu Blansko
Jaký je Váš názor na domácí porody?
Mám negativní postoj k této záležitosti. V roce 2017 jsme zaznamenali při domácím porodu jedno úmrtí dítěte. A to je strašná věc.
Když to srovnám, za dob našich babiček, ano, všechny matky rodily doma a také byla velká úmrtnost. Jenže podstatný rozdíl je v tom, že našich babiček se nikdo neptal, zda má zájem využít domácí prostředí nebo využít nemocnici. Dnes je tomu ale jinak.
Nikdy nevíme, zda porod proběhne v pořádku. A komplikace mohou nastat vždy. Z tohoto pohledu vnímám právě potřebu rodit v porodnicích, kde lze případné komplikace ihned řešit s odborníky.
Celkově považuji za problém i jen to, že ze 100 porodů doma může být jeden s jedním špatným koncem, a i v tomto případě se nesmířím s tím, že by se mohlo o DP uvažovat jako bezpečné a možné alternativě.
Při komunikaci s kolegy z jiných krajů, jsme za jedno v tom, že domácí porody záchranná služba neuznává a je proti tomu.
Samozřejmě, že může nastat situace, kdy není již čas na převoz a prostě začne přirozený porod. S tím se nedá nic dělat, je to příroda a v tomto případě je to pořádku.
Na otázku: zda podporovat domácí plánované porody mohu říci, že na základě mých zkušeností z praxe, je nepodporuji.